|
Bronzové groteskní kování z dřevěné konvice. Brno-Maloměřice.
Když se v 6. století před naším letopočtem začali Řekové 3 |
Antičtí autoři používali název Keltové k označe-
ní "barbarského", tedy cizího obyvatelstva, které
sídlilo v jejich západním a severním sousedství.
Řecký historik 5. stol.př n. l. Hérodotos z Hali-
karnassu věděl, že řeka Dunaj sbírá své prame-
ny v oblasti osídlené Kelty, což byla podle jeho
pojetí velká etnická skupina lišící se od ostatních
řečí i vlastními zvyky. V následujícím období po-
čátku 5. stol. jsou již tito tzv. historičtí Keltové
jmenováni v antických zprávách přímo v souvis-
losti s masivním vpádem jejich bojových skupin
do severní Itálie. V 2. pol. 2. stol. zařadil zprávy
o Keltech v Itálii a na Balkáně do svých spisů
řecký historik Polybios, další zprávy se nacháze-
jí ve spisech Diodóra Sicilského, v díle řeckého
historika a zeměpisce Strabóna a později v dí-
lech historiků přímo keltského původu - Pompeia
Troga a Cornelia Nepota, dále lze jmenovat Tita
Livia, Valeria Paterkula, Plinia Staršího či Pub-
lia Cornelia Tacita a řadu pozdějších autorů;
nejznámějším a nejobšírnějším pramenem o ži-
votě Gallů jsou "Zápisky o válce gallské"
("Commentarii de bello gallico") Gaia lulia
Caesara, velitele a vítěze tažení proti nim.
ČERNOV
Hradisko na jižním okraji Drahanské vrchoviny je
známo již od 80. let 19. stol., díky nálezům ty-
pické keramiky bylo však považováno za slo-
vanské. Teprve později byly zde nalezeny i stře-
py z laténského období a lokalita byla označena
jako oppidum - avšak rovněž mylně. Tento ter-
mín používáme pro opevněná centra městského
typu z pozdní doby laténské, kdežto archeolo-
gický materiál, získaný na Černově jak sběry, tak
i systematickým výzkumem, jednoznačně datuje
hradisko do nejstaršího období keltského osídle-
ní, do druhé poloviny pátého až počátku čtvrtého
století př n. l.
Lokalita o rozsahu 2, 3 ha je po obvodu opevně-
na jedním a z nejlépe přístupné severní strany
dalšími dvěma mohutnými valy. Z hradiska po-
cházejí v podstatě tři nálezové soubory - první
sestávající ze starších sběrů a sondáží, dále de-
3
|
||
|
které
ohrožovalo tehdejší civilizovaný svět. Na konci 3. a v průběhu 2. stol. př. n. l. však počala moc početných, ale nejednotných keltských kmenů slábnout a upadat. V porážkách se vyčerpala úderná síla maloasijských Keltů; po skončení války s Hannibalem římská republika definitivně pacifikovala severní Itálii; Caesarovy legie dovršily v 50. letech posledního století starého letopočtu dobývání tzv. zaalpské Gallie; středoevropský prostor začíná pocit'ovat ze severu tlak germánských kmenů (svébských Kimbrů a Teutonů); keltskou moc v Podunají oslabují války s Dáky; jižní část střední Evropy se rovněž dostává pod římskou nadvládu. Všechny tyto okolnosti způsobily postupný zánik keltské moci na větší části dříve jimi ovládaného území a jejich kultura se do nového letopočtu udržela pouze na britských ostrovech a v západní Francii; zvláště v křest'anském Irsku se uchovala hluboko do raného středověku. Keltové byli prvním známým etnikem, které významně ovlivnilo osudy našeho území. Jací to byli lidé? Jak vypadali? Co způsobilo závratný vzestup jejich moci i její rychlý úpadek? Odpovědi na tyto otázky skládáme z útržků písemných zpráv jejich současníků na jedné straně a z výsledků dlouholeté trpělivé práce archeologů, kteří se zabývají zkoumáním pozůstatků keltské materiální kultury a fragmentů jejich kultury duchovní, na straně druhé. Antické zprávy vy hovoří o Keltech jednou jako o divokých nájezdnících, divoších a barbarech, pohrdajících smrtí stejně jako krásou antických měst, jindy vychvalují jejich hlubokou oddanost náboženství a pozoruhodnou učenlivost; zrovna tak ovšem zmiňují jejich zálibu v obžerství a hromadění zlata, zálibu v dekorativnosti stejně jako důvtipnost a schopnost napodobení. Potvrzení toho všeho a řadu dalších poznatků přinášejí i výsledky archeologické disciplíny.
|
pot železných předmětů, nalezený amatéry při prospekci detektorem, a nakonec materiál získa- ný při systematickém výzkumu v 80. letech. Především poslední kolekce lokalitu jednoznač- ně zařadila mezi nejstarší doklady keltského osídlení u nás. Výzkum kromě poznatků o cha- rakteru opevnění (hradbu zbudovanou na tera- sovitě upraveném terénu tvořil asi tři metry širo- ký hlinitoštěrkový násep s čelní kamennou zdí) zjistil násilný konec keltského osídlení lokality (požár hradby) - snad lze tento fakt spojit s dru- hou vlnou keltské okupace Moravy. Černov je jedinou známou a výzkumy ověřenou lokalitou tohoto druhu na Moravě z období, kdy Keltové teprve pronikali na Moravu, rovněž vel- mi vzácné jsou nálezy současných hrobů, zatím- co sídliště prvních dobyvatelů jsou přece jen hoj- nější.
Kolkovaná výzdoba
4 |
||
|
mohla
odpovídat i situace ve vývoji osídlení Moravy - sídliště z nej- staršího období, ze středního laténu a z období nejmladšího, sou- časného s keltskými oppidy, nebývají vždy na stejném místě - z to- ho bylo by možno vyvodit i to, že nové vlny osídlenců zakládalo vždy nová sídla. Na svém postupu přinesli Keltové do nově získaných oblastí kul- turu nazvanou podle naleziště La Tene na břehu švýcarskéh Neuchatelského jezera kulturou laténskou. Ta vznikla působením vlivů vyspělého Středomoří na halštatské prostředí střední Evropy. Působením mediterránních výzdobných prvků se předchozí haš- tatský geometrický styl zcela změnil na styl laténský, užívající no- vých prvků orientálních - zvířecích a rostlinných motivů (např. gry- fů, rybích měchýřů, palmet, úponků a lotosových květů), zakřive- ných linií a ploch, spojovaných do hybridních a fantaskních tvarů. K vrcholu dospělo keltské umění ve 3. stol., kdy se tento rostlinný styl přetvořil v dekorativní a silně působivý styl plastický, využívají- cí především lyrovitých a volutovitých motivů. Pro ztvárnění zvíře- cích i lidských podob je typická silná stylizace, abstrakce a fantas- tická ornamentika, snad jako jakási reakce na naturalismus řecké- ho a římského umění či na předcházející strohý geometrický styl halštatský. Laténský styl ovládl ve druhé polovině posledního tisíci-
Součást broznového kování dřevěné konvice. Brno - Maloměřice 5 |
BRNO-MALOMĚŘICE Největší a navíc systematicky prozkoumané keltské pohřebiště na Moravě. Při stavbě ná- kladního nádraží v r 1941 zde byly porušovány kostrové hroby - následný výzkum prováděný ve velmi rychlém tempu (trval pouhých 7 týdnů od 16. 5. do 23. 6.) pod vedením tehdejšího ar- cheologa Moravského zemského muzea J. Poulíka jich odkryl celkem 76 a u různých nález- ců se dochovaly předměty z minimálně dalších 10 hrobů. Na pohřebišti jsou zastoupeny všech- ny typy hrobů, dokládající značné rozvrstvení keltské společnosti - bylo zde odkryto 15 pohřbů bojovníků, na druhé straně i mužské hroby s mi- nimem nálezů, pohřby žen jsou jak s bohatým vybavením, tak i vysloveně chudé. Naprostá vět- šina hrobů je kostrových, pouze pět nebožtíků bylo pohřbeno žehem. DŘEVĚNÁ KONVICE s bronzovým kováním z pohřebiště v Maloměřicích Jakkoli J. Poulík odkryl jednu z nejvýznamněj- ších keltských lokalit 4. a 3. stol. př n. l. na Moravě, největší objev (unikátní bronzové ková- ní dřevěné konvice) ho o pouhých několik dní minul. 1. května 1941 totiž dělníci při kopání ze- miny narazili na podivné kovové předměty a při- volali k nim amatérské archeology, F. Adámka a A. Říčku z blízkých Obřan. Ti také nález vyzvedli a když záhy poté Říčka zemřel, zakoupilo sou- bor Moravské zemské muzeum do svých sbírek. Soubor vzápětí publikoval tehdejší ředitel muzea K. Hucke, včetně rekonstrukce původní podoby nádoby. Ta však měla řadu zjevných nedostatků, proto se o ni postupně, s větším či menším úspě- chem, pokoušela řada i zahraničních badatelů (v jednom případě byl dokonce soubor rekon- struován jako kování koňského jha). Poslední rekonstrukce, kterou provedli brněnští archeolo- gové J. Meduna a I. Peškař s využitím všech do- stupných informací, analogií a technik, se pravdě- podobně nejvíce blíží originálu. Předmět sám náleží k nejkrásnějším ukázkám keltského uměleckého řemesla. Fascinuje doko- nalým řemeslným provedením jistě náročného záměru umělce, stejně jako působivým umělec- kým ztvárněním celého souboru. Vznosný tvar konvice, ktery je inspirován poměrně častými vázami na nožce, je doplněn efektní soupravou bronzových kování, na nichž je výtvarně zpra- 5 |
||
|
letí
před změnou letopočtu velkou část Evropy a v době svého nej- většího rozkvětu přesáhl i hranice rozšíření keltských kmenů, to znamená, že silně ovlivnil i hmotnou kulturu nekeltských populací. Vznik, rozšíření a vývoj tohoto laténského stylu (který je někdy označován jako "plastický výraz keltského náboženství") je možné nejlépe sledovat tam, kde je největší koncentrace předmětů užitého umění, totiž na pohřebištích, nebot' zemřelí byli pochováváni s věc- mi, které je doprovázely během jejich života - ženy se šperky, muži se svými zbraněmi. Příznačná jsou tzv. plochá (to proto, že hroby nejsou kryty mohylami) pohřebiště, jichž je na Moravě známo na 150, od velkých nekropolí, kde byly pochovány desítky zemřelých, přes menší hřbitovy o několika hrobech k ojedinělým pohřbům. Právě na pohřebištích lze dobře sledovat rozvrstvení tehdejší spo- lečnosti od vrstvy aristokracie (hroby bojovníků a bohaté hroby žen přes vrstvu průměrně situovaných jedinců (střídmě vybavené po-
Rekonstrukce dřevěné konvice s broznovým kováním (podle J. Meduny a I. Peškaře). Brno - Maloměřice 6 |
cována řada motivů a symbolik pro Kelty vý- znamných - opakující se motiv otevřených očí, lidské masky, stylizovaná podoba býčí hlavy, stočený gryf. Dokonalost a náročnost provede- ní, přítomnost motivů s hlubokou symbolikou, uložení na pohřebišti i určité vydělení od ostat- ních hrobů napovídá, že šlo o předmět, který mohl hrát důležitou roli při (nám bohužel nezná- mých) obřadech. Odhlédnouce od tohoto vý- znamného nálezu, můžeme zařadit maloměřic- kou nekropoli mezi významné sice, přesto však běžné doklady pobytu Keltů na Moravě. Většina pohřebišť (ať už velkého rozsahu - např. Holubice o 75 hrobech, Blučina, Lovčičky, Chrlice, Křenovice aj. kolem 20, či menší ne- kropole o několika hrobech) náleží druhé polo- vině čtvrtého a třetímu století př n. l., hrobů starších z přelomu 5. a 4. stol. a hrobů mladších z 2. stol. bylo zachyceno a prozkoumáno pod- statně méně. Nejstarší horizont je na pohřebiš- tích zastoupen velmi vzácně, třebaže sídliště z tohoto nejstaršího období keltského osídlení Moravy jsou celkem dobře známa. Doklady po- hřbívání z mladšího období jsou méně snadno zjišťovány, neboť na rozdíl od předchozího ob- dobí, kdy se pohřbívala nespálená těla, jde o pohřby žárové, které jistě snadno unikaly po- zornosti, nehledě k tomu, že vzhledem k menší hloubce uložení byly jistě i snadněji narušovány a častěji ničeny při obdělávání půdy, především hlubokou orbou v poslední době; pesimistické odhady předpokládají již naprostou devastaci těchto žárových pohřebišť. Přesto však se po- dařilo prozkoumat několik nekropolí s žárovými pohřby - Ponětovice s 30 hroby, Kobylnice, Mistřín, Střelice. Z pozdní doby laténské pak hro- by neznáme vůbec. POHŘEBNÍ RITUS Takovou, s velkým časovým odstupem, nesnad- no vysvětlitelnou změnu pohřebního ritu snad lé- pe pochopíme, uvědomíme-li si celkem analo- gickou situaci ve vývoji pohřebních zvyklostí v našich zemích v posledním století. Ještě na počátku dvacátého století naprosto převažovalo (pod vlivem křesťanského náboženství) pohřbí- vání nebožtíků do země, již tehdy však sílily snahy rozšířit pohřbívání žehem a vskutku bě- hem jediného století kremace naprosto převažu- jí, ať už jsou důvody jakékoli - menší prostorová 6 |
||
|
Bronzový náramek s pseudofilogránovou výzdobou. Moravský Krumlov.
hřby) k vrstvě svobodné chudiny (hroby s minimální nebo žádnou 7 |
náročnost, důraz na hygienické normy, svou roli snad hrál i odklon od přísných církevních dog- mat, tedy vlastně změna v ideologii; nemůžeme obdobný proces - třeba i jinak stimulovaný - spatřovat i ve změně pohřebního ritu u Keltů? PONĚTOVICE Žárová nekropole z 2. stol. př n. l. byla prozkou- mána J. Poulíkem v r. 1936. V 35 hrobech byly uloženy spálené kosti spolu s předměty a nádo- bami, které rovněž prošly žárem pohřební hrani- ce. Velmi zajímavým jevem na pohřebišti je silné deformování - zohýbání železných mečů, které nelze vysvětlit jen snahou upravit dlouhou zbraň na rozměr, ktery by byl vhodný pro malou hrobo- vou jámu; musíme spíše předpokládat znehod- nocení zbraně z rituálních důvodů. NÁLEZY Z POHŘEBIŠŤ - SPONY Vysoce funkční kovová součást oděvu, která ja- ko spínací špendlík - jímž de facto byla - spojo- vala jeho jednotlivé součásti. Jejich význam tkví především v tom, že jako předměty podléhající silně dobovému vkusu a módním změnám jsou silně chronologicky citlivé. Podle jejich vývojové řady lze sestavit chronologické schéma a dato- vat s jejich pomocí i další archeologické nálezy; umožňují tak detailní třídění doby laténské a da- tování jednotlivých vývojových stupňů: počátky keltského osidlení na Moravě charakterizují tzv. certoské spony a spony s ptačí hlavičkou (z čes- kého území tomuto období náležejí atraktivní maskovité spony); pro starší dobu laténskou jsou typické spony s volnou patkou - nejdříve tzv. spony duchcovské s uzlíkem na patce, na- zvané podle velkého pokladu bronzových spon a náramků nalezeného v duchcovském vřídle, či spony münsingenské s různě zdobeným terčem na patce, nazvané podle velké nekropole ve Švýcarsku, posléze spony s velkou kuličkou na patce. Od nich pak vede přímý vývoj ke sponám spojené konstrukce, kde patka je připojena pev- ně k lučíku; tyto spony jsou příznačné pro období středního laténu. Mezi sponami nejmlad- šího, pozdně laténského období lze jmenovat různé typy spony s rámcovým zachycovačem. Většina spon je provedena v bronzu, kovu zla- tého lesku, časté jsou však i spony železné, je- jichž výzdoba za bronzovými v ničem nezaostává 7 |
||
odkaz: str. 8 - CHRONOLOGICKÝ VÝVOJ SPON
Nákrčníky, náramky a nánožníky z období plochých pohřebišť Výzkum pohřebišť, kromě nezastupitelné role při řešení chrono- logických otázek, přináší řadu dalších poznatků. Kromě již zmíně- něných zjištění o sociální skladbě obyvatelstva jsou to i podklad pro antropologická a demografická studia a poznatky o pohřebním ritu. Z antropologických rozborů kosterních pozůstatků plyne, že Keltové byli urostlí lidé nejednotného antropologického typu; v průměru se nedožívali příliš vysokého věku. To odpovídá zjiště- ním pro pravěk obecně - průměrný věk je snižován vysokou dět- skou úmrtností, kromě běžných chorob hubily mužskou část popu- lace i následky zranění utrpěných v boji, pohřby mladých žen jsou zase většinou důsledkem poporodních komplikací. Zajímavé je, že na pohřebištích se téměř nevyskytují pohřby velmi malých dětí mohlo by to znamenat, že rituálně pohřbeny byly děti teprve ve vě- ku, kdy již byly - opět rituálně - přijaty za plnohodnotného člena ko- munity? Tento jev už může souviset se světem rituálních praktik a ma- gických úkonů, s duchovním světem, do něhož je velmi nesnadné nahlédnout bez znalosti souvislostí. Pod pojmem duchovní svět můžeme chápat navzájem propojené projevy náboženského cítění mytologie, zvykosloví, rituálů a folklóru včetně poezie, tance, hud- by. Pohřební ritus je jedním z projevů, které nám umožňují učinit si o duchovním světě Keltů alespoň částečnou představu. V Caesarových "Zápiscích o válce gallské" se dočteme, že "v Gallii jsou pouze dva stavy, které něco znamenají; jedním z nic jsou jezdci (rytíři), druhým druidové". Druidové (tento název je od- vozován od řeckého slova "drys", což znamená jmelí - a jmelí byla posvátná rostlina Keltů) jako kněží byli prostředníky mezi světem li- 9 |
a jejichž materiál svým charakterem připomínal stříbro. Ve starším období snad je možno vidět větší oblibu bronzu u jemných spon v ženských garniturách, kdežto robustnější spony mužů byly železné, v mladším období se tento rozdíl stírá a obliba železných spon vzrůstá. NÁKRČNÍKY Pokud má být nějaký předmět označen jako ty- picky keltský artefakt, je to jednoznačně nákrč- ník - kruh nošený na krku a různým způsobem zdobený, je spjat především se starším latén- ským obdobím a nejkrásnější exempláře, zhusta i z drahých kovů, pocházejí z porýnských kníže- cích mohyl. I když nenacházíme na našem úze- mí skvostné nálezy jako je např zlatý nákrč- ník z mohyly u Waldalgesheimu či zlatý nákrčník s vřetenovitými závěsky z Glaubergu, přece zde můžeme najít široké spektrum typů od jednodu- chých kruhů se zapínáním na očko a háček (v jednom případě nákrčníku z Borotic ozdobe- ného skleněnými perlami) přes nákrčníky s peče- títkovitými konci až k exemplářům s bohatou plastickou výzdobou na koncích. Třebaže je ná- krčník označován jako předmět pro Kelty pří- značný, nelze říci, že by byl běžným šperkem. Z několika stovek hrobů, z Moravy známých, jich pochází 28 a je třeba předpokládat, že jejich no- siteli byly osoby - a to povýtce ženy - nějakým způsobem významné. 9 |
||
|
Typicky mužský bojovnický hrob. Blučina. dí
a božstvy, jejich role však byla mnohem širší - prováděli rituály, |
NÁRAMKY Náramky patřily k nejoblíbenějším a nejrozšíře- nějším šperkům, nošeným jak ženami, tak muži. Podle jejich uložení v hrobech je zjevné, že pre- ferována byla levá ruka; nošeny byly jak na předloktí, tak nahoře na paži. V hrobech mužů se objevují většinou střízlivé železné kruhy, v hrobech žen pak náramky nej- rozmanitějšího provedení především v bronzu (od jednoduchých kruhů z nezdobené tyčinky se zesílenými konci, přes kruhy s konci plasticky zdobenými či s různými nálitky k náramkům pro- lamovaným či masivním litým dvojdílným kru- hům s výraznou plastickou výzdobou); zajíma- vým materiálem byla švartna, černá surovina po- cházející z nadložních vrstev středočeských uhelných slojí (které nepochybně byly připisová- ny - stejně jako jantaru či korálu - magické účinky; jistě není náhodou, že v těsné blízkosti kutišť švartny a dílen na výrobu těchto náramků ve Mšeckých Žehrovicích se nachází i známá svatyně), v mladším období se objevují a velké obliby docházejí náramky skleněné. Některé drobné bronzové a švartnové exempláře napoví- dají jak svými rozměry, tak opotřebením, že zdo- bily ženskou ruku bez sundání od dětství do do- spělého věku. NÁNOŽNÍKY Kruhy, které nosily keltské ženy na kotnících, jsou šperkem, který je pro ně typický a se kterým se jinde nesetkáváme. Stejně jako jiné šperky se objevují v mnoha podobách, závislých jednak na panující módě, jednak na postavení majitelky; v každém případě jejich přítomnost v hrobě sig- nalizuje příslušnost nositelky k vyšší společen- ské vrstvě. Nejstarší nánožní kruhy jsou celkem jednoduché a více méně kopírují obdobné typy náramků - jsou hladkého nebo vroubkovaného těla, s pečetítkovitě utvářenými a někdy přesa- hujícími se konci. Vývojový trend však spěl k větší zdobnosti a mohutnosti a objevují se ná- nožníky z dutých polokoulí - šesti, osmi i více; v Karpatské kotlině jsou zase známy exempláře pouze o třech velikých polokoulích. Starší ná- nožníky tohoto typu měly polOkOule hladké, později však začaly být výrazně plasticky zdo- beny. Tyto masivní a těžké exempláře musely ji- stě znesnadňovat a znepříjemňovat pohyb a lze 10 |
||
|
Výzdobné motivy na bronzových nýtech železných listů kopí. Holubice, Nemilany. riálně technické oblasti docházelo k vstřebávání nových podnětů a jejich přetváření podle vlastních potřeb s opouštěním starší tech- nické úrovně, v duchovní oblasti trvala u Keltů myšlenková konti- nuita bez ohledu na prostorové a časové rozdíly od počátku proje- vů jejich kultury na přelomu 6. a 5. stol. přes její rozkvět a pozdní období u nás (2.-1. stol. př. n. l.) až do plně historického období na britských ostrovech. V počátcích osídlení našich zemí, ve 4. a 3. stol. př. n. l., po- chovávali Keltové své mrtvé inhumací, tj. pohřbívali nespálená těla. Nebožtíci byli uloženi v hrobě (někdy na dřevěné desce či dokonce v rakvi) v natažené poloze na zádech, s rukama podél těla, větši- nou hlavou k severu; to je poměrně významný znak, protože např. pro Karpatskou kotlinu je typická poloha s hlavou k jihu a takto od- lišná orientace může svědčit o kontaktu s touto oblastí, některé - převážně bojovnické - hroby jsou orientovány ve směru východ-zá- pad. Hroby na rozdíl od předchozí doby halštatské nebyly kryty mo- hylami, ale nepochybně byly na povrchu nějakým způsobem ozna- čeny, nebot' se respektují a tvoří poměrně pravidelné řady či skupi- ny. Kromě předmětů z osobního vybavení pohřbeného se v hro- bech nacházejí i nádoby nebo zvířecí kosti jako doklad potravy. Tento kostrový pohřební ritus převažuje po celou starší dobu latén- skou, pouze ojediněle se objevuje kremace, která však během krát- ké doby ve středolaténském období (2. stol. př. n. l.) zcela převlád- la. Z pozdní doby laténské pak hroby neznáme vůbec, a to nejen u nás, ale i v celé Kelty obsazené střední Evropě. To lze vysvětlit velkým zjednodušením nebo naprostou změnou pohřebního ritu, která je opět výrazem posunu v náboženských představách. Věrské představy lze nicméně spatřovat i v jiných projevech, na- př. nepochybně s nimi souvisejí drobné plastiky (většinou závěsky) 11 |
předpokládat, že nebyly nošeny denně, ale pou- ze při slavnostních příležitostech. PRSTENY Škálu šperků v keltských hrobech doplňují prste- ny různých tvarů a typů, vyrobené v naprosté většině z bronzu, někdy však i ze železa. Oblí- bené jsou masivní široké tzv. snubní prsteny, nejčastější však jsou prosté drátěné kroužky ně- kdy sedlovitě prohnuté (napodobující tak své- rázný tvar náramků), zajímavý je vlnovkovitě zprohýbaný prsten ze Sobotovic - kromě mincí jediný z Moravy známý zlatý předmět . OPASKY Z prostých opasků z látky či kůže se v archeolo- gických nálezech dochovávají pouze různé ko- vové kroužky. Ženy z nejvyšších vrstev však no- sily nádherné opaskové řetězy, skvělé výrobky slevačských a emailérských dílen: tyto opasky jsou sestaveny z litých destičkovitých článků, spojovaných jemnými kroužky, a lesk zlatého bronzu je často umocněn vložkami z červeného emailu, jindy zlatavé bronzové kroužky jsou do- plněny stříbřitými železnými řetízky. Koncová část opasku splývá dolů, ozdobena závěsky na řetízcích, záponové háčky bývají velmi umělec- ky zpracovány. Zcela rozdílného charakteru jsou mužské opasky sloužící k zavěšení pochvy s me- čem - byly bud' celokožené, nebo doplněné ro- bustním železným řetězem sestaveným z ma- sivních různě provedených článků. Součástí závěsu byly i různé, většinou ploché bronzové či 
Bronzový nánožník z plasticky zdobených polokoulí. Brno-Maloměřice 11 |
||
|
zvířat
- kanec, pes, srna, koza atd., které měly přenést na člověka Rekonstruované obydlí doby laténské (podle P. Kose). 12 |
Horní část meče s rytinou stylizovaných draků. Ponětovice, žárový hrob.
Bronzová spona s velkou kuličkou na patce. Moravský Krumlov.
železné kroužky, ve většině bojovnických hrobů |
||
|
Bronzové plastiky zvířat. Dole bronzová plastika kačenky. ské
pak známe z celé Kelty osídlené části Evropy velké čtyřúhelní-
13 |
MEČE A POCHVY MEČŮ K základní výbavě bojovníků patřily pádné že- lezné meče dlouhé téměř 70 cm, někdy se stře- dovým žebrem, s jílcem obloženým dřevem. Atri- butem vůdčí osobnosti byly zřejmě nepříliš časté menší mečíky s antropomorfní rukojetí, tj. s jíl- cem ve tvaru stylizované lidské postavy, opět složitě zdobené a provedené v železe a bronzu. Čepel těchto mečíků bývá tauzována zlatem - např. na mečíku z Lysic jsou to astrální symboly slunce a měsíce. O kvalitě keltských mečů (a ostatně zbraní vů- bec) se antiční dějepravci vyjadřují velmi pohrd- livě - meče a kopí se údajně v boji ohýbaly a keltští bojovníci je (snadno) narovnávali zpět. Snad jsou tyto zprávy přehnané, vždyť o protiv- nících se jen těžko píše pochvalně, kdežto ha- nou se neskrblí, metalografické analýzy zbraní z pohřebišť však tyto nelichotivé informace v zá- sadě potvrzují. Pochvy, v nichž byly meče ukryty, jsou většinou střízlivého, přísně účelového provedení (dřevě- né či kožené, okované železem, nebo celoželez- né). Nákončí bývají zdobena medailony, celople- chové pochvy mívají na přední straně pouze středová nebo příčná žebra, na některých však můžeme najít i rytou výzdobu, např. motivy styli- zovaných draků; Karpatská kotlina proslula nále- zy mečů v pochvách zdobených po celém povr- chu bohatým rytým dekorem (tzv. styl uherských krásných mečů, v poslední době však nálezy ob- dobných pochev jsou registrovány i ve Francii a snad je lze předpokládat i v jiných regionech Kelty osídleného území). KOPÍ NEBO OŠTĚPY Kopí nebo oštěpy jsou další součást výzbroje bojovníka. Listy různých tvarů a velikostí jsou nasazeny na ratišti, jehož délku jsme schopni re- konstruovat při neporušené nálezové situaci v hrobě na základě vzdálenosti listu a botky ko- pí na spodní části ratiště. V některých případech uložení těchto kovových částí svědčí o tom, že ratiště bylo přelomeno - důvodem může být sku- tečnost, že svou délkou přesahovalo délku hro- bové jámy, ale i to, že (zvláště v mladším obdo- bí) se zbraně do hrobů ukládaly znehodnocené (např. zprohýbaný meč z Kobylnic, nadvakrát zcela ohnutý meč z Ponětovic nebo zlomený list kopí ze Sivic). 13 |
||
|
ŠTÍTY A JEJICH KOVÁNÍ
Bronzový kroužek s postavou oranta 14 tektivním pátráním zjistit uložení všech nálezů a jejich sounáležitost; majitel ptenského panství jej totiž rozdělil mezi tři největší muzea v tehdej- ši rakouské monarchií - pražské Muzeum krá- lovství českého (nynějši Národní muzeum), br- něnské Františkovo (dnes Moravské zemské) muzeum a Hofmuseum (dnes Naturhistorisches museum) ve Vídni; vídeňská část zůstala zapo- menuta a některé pražské předměty se ztratily. Sotva kdy bude možné jednotlivé nálezy sou- středit v jedné sbírce, zatím je nutno se spoko- jit s tim, že se podařilo prokázat, že patřily k jed- nomu celku. LUDÉŘOV Keltská "Viereckschanze" u Ludéřova leží pou- hých 14 km vzdušnou čarou od oppida na Starém Hradisku. Německý název se vžil v ar- cheologické terminologii jako označeni pro ty- pický terénní útvar, totiž valy s příkopem, ohra- ničujlcí čtvercový nebo obdélníkový prostor. Rozšířený názor, že jsou to svatyně s obětními šachtami a chrámky v současné době ustupuje mínění, že jde o opevněné obytné dvorce, pře- sto však je lze sotva považovat za běžná sídla. Spíše můžeme předpokládat, že je obývali je- dinci či skupiny výjimečného postavení - mohli to být jistě velmoži či druidové; tomu by koneč- ně odpovidaly i některé nálezy, jimž můžeme přiřknout kultovní charakter (např kamenná hla- va héroa ze Mšeckých Žehrovic, dřevěné plas- tiky jelenů z Felbach-Schmiedenu v Badensku- Würtembersku apod.). BOŘITOV Jestli se prvotní zájem archeologů obracel k pa- mátkám jednak atraktivním a jednak význam- ným pro stanovení chronologické posloupnosti, totiž k pohřebištím, a zároveň registroval monu- mentální stopy lidské činnosti v podobě hradišť či mohyl, výzkum sídlišť, tedy vesnic, zůstával dlouho na okraji zájmu. A přece především on může přinést odpovědi jak na otázky o běžném, všedním životě obyvatel, tak na širší otázky o stavu zemědělství, řemesel či obchodu. Ve 2. polovině a zvláště pak ke konci 20. stol. byla zkoumána na Moravě dílčím způsobem řada keltských vesnic (Mistřín, Mušov, Ptení, Strachotín, Velké Hostěrádky) a jedna z nich, u Bořitova v oblasti Boskovické brázdy, byla 16 |
||
kých autorů) nejen dostatek, ale i nadbytek potravy; to zase umož- nilo ve svém důsledku osamostatnění i rozvoj důležitých řemesl- ných činností. Ve zmíněných hrnčířských dílnách se užívá rychle ro- tující hrnčířský kruh a dokonalé zboží na něm vytočené se vypalu- je ve speciálních dvoukomorových pecích. Kromě výše uvedených oborů doznaly značného pokroku další řemeslné činnosti, náročná odvětví uměleckého řemesla (šperkař- ství, emailérství, sklářství), vyžadující množství specializovaných technologických postupů; tento rozvoj váže na sebe hospodářské změny včetně rozvoje obchodu, a to jak dálkového, tak v rámci re- gionu. Projevem těchto změn je od 3. stol. př. n. l. nejdříve použí- vání a vzápětí napodobování řeckých mincí a od 2. stol. př. n. l. vý- roba vlastních keltských ražeb; užívání mincí obchodní styky pod- statně usnadnilo. Vzrůst produkce a rozvoj obchodu na jedné straně a na straně druhé určitá konzolidace poměrů spolu s impulsy z antického světa vedly v posledních dvou stoletích př. n. l. ke vzniku tzv. oppid. Tento G. l. Caesarem používaný výraz označuje opevněná sídliště měst- ského typu, která byla výrobními a obchodními, nejspíše i správní- mi a patrně i kultovními středisky jednotlivých (kmenových) oblastí. Oppida vznikají na celém území osídleném Kelty - od Britských Hrnčířské pece. Strachotín
17 |
prozkoumána zcela. Rozsahem i charakterem zástavby jde o celkem běžnou osadu ze závě- rečného období keltského osídlení Moravy by- lo zde prozkoumáno 15 zahloubených chat ty- pické podoby, totiž obdélníkového půdorysu cca 3x5 m, se sedlovou střechou nesenou kůly na středové ose; kromě nich pak byly zjištěny i do- klady nezahloubených domů, výzkum však ne- přinesl dostatek poznatků pro to, aby mohla být přesvědčivě a především zodpovědně rekons- truována jejich podoba. Nálezy získané výzkumem bořitovského sídliště jsou velmi bohaté a vymykají se běžnému stan- dardu jiných keltských vesníc. Kromě keramiky a předmětů denního užití zde byly nalezeny i po- zůstatky luxusnějších předmětů, jako jsou im- portované bronzové nádoby či keramická vinná amfora, prsten s očkem pro gemmu, jež byla podložena zlatou fólií; kromě těchto dokladů dál- kového obchodu je zde řada předmětů pochá- zejících zjevně z bližšího i vzdálenějšího okolí jižní Morava, východní, střední a severozápad- ní Čechy); zajímavé jsou nálezy jantarové suro- viny, naznačující spojení s Pobaltím; významná je větší koncentrace různých nástrojů a dokladů intenzivního provozování řemesel. Z toho lze vy- vodit, že lokalita v regionu hrála nepochybně velmi důležitou roli (patrně díky své poloze - strategické místo na komunikaci spojující Moravu s Čechami, stejně jako na východní větvi tzv. Jantarové stezky - dálkové spojnice Baltu s Adrií; důležitá byla jistě i nevelká - 20 km vzdušnou ča- rou - vzdálenost od oppida na Starém Hradisku a v neposlední řadě i nedaleké surovinové zdro- je v kopcích Drahanské vysočiny). Poslední ná- zory naznačují (velmi opatrně) možnost rovnítka mezi touto keltskou vesnicí a jedním z keltských sídel, uváděných na mapě Velké Germanie Klaudia Ptolemaia, snad Strevintou. DRNHOLEC, MILOVICE, STRACHOTÍN Nejvýnamnější ze sídlišt' odkrytých při záchran- ných výzkumech vyvolaných stavbou vodního díla u Nových Mlýnů pod Pálavou. Vzhledem ke konfiguraci terénu v tomto regionu dolního Podyjí byly k osídlení vhodné většinou pouze písčité duny, které vystupovaly nad záplavovou oblast. Velikost keltských vesnic se tomu přizpůsobila - jde o malé usedlosti, zato však v nevelkých vzdálenostech od sebe. Důležité je zjištění, že 17 |
||
|
Kamenné žernovy ze Sarého Hradiska
ostrovů a Francie na západě až po Moravu, jihozápadní Slovensko
18 |
i
velikost pohřebišť zde prozkoumaných odpoví- dala rozsahu osad - většinou kolem deseti hrobů. Zkoumaná sídliště byla běžnými zemědělskými osadami, na každém z nich však byla zjištěna řada zajímavých řemeslných činností - např. ve Strachotíně byla odkryta baterie hrnčířských pe- cí, v Milovicích přímo hrnčířská dílna i se skla- dem grafitu (dovezeného z jižních Čech) a grafi- tové hlíny, v Drnholci zase byla zjištěna výroba kostěných hracích kostek. PTENÍ Snad nejznámější nález spojovaný s touto obcí je pozdnělaténský depot, na katastru obce se však nachází řada dalších významných latén- ských nalezišť (především sídlištního charakte- ru, ale i hrob a ojedinělý nález mince). Celá roz- sáhlá lokalita, ležící na vyústění spojnice mezi Hanou a malou Hanou, byla v tomto období in- tenzívně osídlena - po celé její délce (asi 3 km) stála řada menších zemědělských usedlostí v poměrně velkých (několik set metrů) vzdále- nostech od sebe, což je zajímavé zjištění oproti řadě jiných laténských sídlíšť, kde bývá poměr- ně značná kumulace staveb na větší ploše. Obyvatelé ptenských usedlostí patřili k širšímu zemědělskému zázemí nedalekého (vzdušnou čarou 8 km vzdáleného) oppida na Starém Hradisku. KERAMIKA Laténská keramika je provedením dokonalá a tvarově bohatá; stejně jako jiné druhy nálezů podléhá módním trendům, tedy vývojovým změ- nám. Keramika starší doby laténské vychází z předchozího halštatského období - objevují se zde lahvovité tvary, misky se zataženým okra- jem, situly - a často bývá zdobena kolkováním. Mladší keramika období plochých pohřebišť je většinou elegantní, střízlivá, nezdobená, hladké- ho tmavého povrchu, s ovalenými okraji a častý- mi obvodovými lištami či žebry. Hojné jsou situ- lovité tvary, zhusta z tuhového materiálu a větši- nou svisle rýhované. V pozdní době laténské pak pozornost mezi běžným keramickým zbo- žím upoutává výrazná, i když nepříliš hojná ke- ramika z jemného světlého materiálu a hladkého povrchu, zdobeného geometrickými vzory čer- venou a bílou barvou. 18 |
||
|
Rekonstrukce brány v opevnění keltského oppida (podle P. Drdy). 19 |
MINCE Významným druhem nálezů (registrovaným již v počátcích archeologického, či spíše vlastivěd- ného bádání - nejstarší a také největší poklad keltských zlatých mincí byl v Podmoklech u Rokycan objeven již r. 1771, další na Hradišti u Stradonic r. 1877) pro poznání keltské společ- nosti jsou mince. Vzhledem ke své hodnotě a funkci odrážejí její vnitřní vývoj i vnější styky, hospodářskou i technickou úroveň doby a citlivě reagují na historické události. Keltové našich ze- mí přícházeli do styku a užívali nejčastěji make- donské statéry, jež také nejstarší keltské mince napodobují. Postupem doby (opotřebováním ra- zidel) však obraz na mincích hrubne a mění se; časem vůbec převažuje na ražbách vlastní kelt- ský umělecký styl a mince jsou opatřovány no- vými svébytnými mincovními obrazy, dokonalými jak technickým provedením, tak uměleckým ztvárněním. Nejstarší keltské mince (ražené snad už na přelomu 4. a 3. stol. př n. l.) byly ze zlata. Nejvyšší zlatá mincovní jednotka, statér o váze 8,6-8,4 g, napodobovala statéry Alexandra III. Makedonského (336-323 př. n. l.) s hlavou Pallas Athény na líci a stojící bohyní Niké na ru- bu, druhým typem jsou statéry mající na rubu Athénu Alkis. Tyto mince nebyly ještě užívány ja- ko běžný směnný prostředek, pro svou vysokou hodnotu k tomu ani nebyly vhodné; měly funkci prestižní, užívaly se k placení klientů a jako da- ry - diplomatické a v oblasti kultu a náboženství. Jiná situace je v pozdější době, kdy vznikají op- pida - kolem poloviny 2. stol. př. n. l. Tehdy s vel- kým rozvojem obchodu dochází k velkému nárů- stu mincovní produkce a mince ražené nejen ze zlata, ale i ze stříbra a jiných kovů pronikají da- leko intenzivněji do směnných styků. Kromě zla- tých statérů a stříbrných quinárů se razí i jejich menší nominální hodnoty - třetinky, osminky a čtyřiadvacetínky, tentokrát již s mincovními ob- razy, na nichž se uplatňuji vlastní keltské výtvar- né představy - významnou skupinu tvoří muš- lovité statéry, častým bývá obraz koně (někdy s jezdcem), kance, objevuje se kolečko s paprs- ky jako sluneční symbol, slunce s paprsky, sto- čený drak. Morava dosud postrádá svůj "po- klad", jako jsou výše zmíněné hromadné nálezy mincí v Podmoklech, Starém Kolíně či např ve slo- venských Trenčianských Bohuslavicích (jsou sice 19 |
||
|
Bronzová plastika lidské hlavičky. Staré Hradisko
Gaius Julius Caesar ve svých "Zápiscích o válce gallské" podobu op- 20 |
zmínky o hromadných nálezech mincí v 19. stol., např. z Plumlova, byly však rozchváceny a ne- dochovaly se), přesto však soubor mincí z mo- ravských nalezišť je poměrně rozsáhlý. Kromě ojedinělých exemplářů z různých lokalit je nej- větší koncentrace nálezů na oppidu Staré Hradisko. Byly zde nalezeny jak zlaté, tak stříbr- né ražby ve všech nominálních hodnotách, pře- devším ražby bójské (typický je motiv koně), ale doloženy jsou i mince z bližších i vzdálenějších oblastí Evropy - Francie, Burgenland, ltálie. Významné jsou nálezy, které dokládají ražbu mincí na oppidu - množství zlomků destiček k odlévání mincovních střížků, nálezy mincov- ních vážek a především kotoučovitého razidla; unikátním nálezem je olověná destička se zkouškou ražby mince s koníčkem.
Zlaté keltské mince nalezené na Moravě
20 |
||
Foto: Letecký snímek oppida. Staré Hradisko. o "hoře Kadidlné" pochází ze zemských desek olomouckého kraje z 1519, v kronice olomouckého biskupa Dubravia, předního moravského hu- manisty, vydané v r. 1552, je zmínka o nálezech myrrhy (jantaru) "in loco, cui Gradisco nomen" (v místě, které se nazývá Hradisko). Snad nejzná- mější zpráva je označení lokality jako "Hradisco, ubi myrrha effoditur" (Hradisko, kde je nacházena myrrha = jantar) na slavné mapě Moravy J. A. Komenského z roku 1627. Svědčí to o bohatých nálezech jantaru, ji- miž je ostatně lokalita proslulá dodnes, postupem času však - v počátcích rozvíjejícího se vlastivědného ruchu - je věnována pozornost i jiným dru- hům nálezů, především mincím a kovovým předmětům; počíná se objevo- vat i odborný zájem o lokalitu. Ten vyústil v amatérské výzkumy boskovic- kých muzejních pracovníků F. Lipky a K. Snětiny před první světovou vál- kou a ve 20. letech 20. stol. a tyto výzkumy zase podnítily zájem profesio- nálních archeologů a nakonec i systematický archeologický výzkum, který v letech 1934-1937 prováděl společně Státní archeologický ústav v Praze pod vedením J. Böhma a Moravské zemské muzeum v Brně, zastoupené J. Skutilem. Při velkoryse a průkopnicky pojatých výzkumných pracích (ba- datelé zde realizovali první plošný výzkum v historii naší archeologie) by- ly odkryty rozsáhlé plochy uvnitř hradeb, bylo prozkoumáno vnější i vnitřní 21 |
Bronzové kování |
||
|
opevnění včetně brány do předhradí; velký důraz byl kladen na
perfektní terénní dokumentaci a v neposlední řadě na spolupráci různých pomoc- ných disciplin (např. rozbor osteologického a paleobotanického materiálu, pedologický rozbor, analýzy skleněných předmětů a grafitové keramiky, le- tecké snímkování - to bylo na lokalitě provedeno v českých zemich vůbec poprvé). Výzkum byl přerušen patrně v důsledku pohnutých událostí roku 1938 a následného válečného období a obnoven byl teprve v 60. a 70. le- tech, kdy lokalitu - obdobně velkoryse - zkoumali J. Meduna a v 80. a 90. letech pak M. Čižmář, který na předchozí odkryvy plynule navázal. Díky tomu na západním předhradí byla odkryta souvislá plocha větší než 1 ha (z celé hradbami obehnané plochy o výměře 37, 5 ha je na různých mís- tech prozkoumáno celkem na 2 ha plochy), což umožnilo získat dostateč- né poznatky o formě zástavby, charakteru komunikací a ve spojení s prů- zkumem fortifikace i o charakteru opevňovacího systému a v neposlední řa- dě o chronologickém vývoji lokality. Plocha oppida uzavřená hradbami byla souvisle zastavěna nikoli jed- notlivými domy, ale dvorci o rozměrech zhruba 50x50 m, které byly obehnány ploty či ohradami a odděleny komunikacemi - některé z nich byly dlážděny. Dvorce patrně byly samostatnými hospodářskými jednotkami a obývaly je zřejmě jednotlivé rodiny či rody; v jejich areálu jsou zachyce- ny jak velké domy, postavené na úrovni terénu, tak polozahloubené menší chaty, sloužící zřejmějako dílny (doloženoje lití barevných i drahých kovů ražba mincí, výroba jantarových korálků, kostěných a skleněných předmě- tů atd.), odkryta byla řada ohnišť a dokonce i hrnčířské pece, prozkoumá- no bylo i několik cisteren na dešťovou vodu. Zajímavé je, že stejný typ zá- stavby byl zjištěn i vně hradeb, na poměrně rovné ploše před západním předhradím oppida. Foto: Rekonstrukce oppida na Starém Hradisku. 22 |
Tzv. delfinovitá ataše ucha bronzové nádoby. 22 |
||
|
Foto:
Rekonstrukce dvorce na Starém Hradisku.
Opevnění oppida bylo impozantní a v terénu je dosud velmi dobře pa-
|
Bronzová pasová zápona. |
||
Foto:
Hostýn. Pohled na valy s klešťovou branou.nálních hodnot - samotných, množství jantaru (suroviny, polotovarů, od- padu, zmetků i finálních výrobků). Posledně jmenovaný druh nálezů spo- juje Staré Hradisko s oblastí Baltu, s oblastí vyspělého středomořského prostředí zase nálezy zlomků bronzových a skleněných nádob či republi- kánská mince. Celkový charakterjak nálezů, tak i zástavby nám vykreslu- je oppidum jako středisko řemesel a obchodu, nepochybně i středisko správní a snad i centrum kultu. HOSTÝN V obecném povědomí je druhé moravské oppidum jistě velmi výrazně zapsáno, nikoli ovšem jako archeologické naleziště, ale jako poutní místo. Mezi archeologickou obcí však je Hostýn znám jako významná pravěká lokalita v prostoru Moravské brány, která díky své poloze hrála rozhodující roli na severojižní spojnici mezi Moravou a Slezskem, resp. (v širším mě- řítku) mezi Baltem a Adrií, tedy na trase označované jako Jantarová stez- ka. Dominanta viditelná nejen z širokého okolí, ale i ze značných vzdále- ností (např z 80 km vzdáleného oppida na Starém Hradisku) lákala k osídlení již ve starších obdobích pravěku - základ opevnění temene kop- ce vybudoval v době popelnicových polí lid s kulturou lužickou zhruba ko- 24 |
Bronzový náramek. Hostýn |
||
lem r. 1200 př n. l., přestavba opevnění pochází z následujícího období pozdní doby bronzové, kdy bylo hradisko obydleno lidem kultury slezské (po r. 1000 př n. l.) a třetí předkeltská fáze z doby kolem r. 600 náleží kul- tuře platěnícké, tedy již starší době železné. Podle poznatků z archeolo- gických výzkumů toto opevnění vzalo za své požárem; můžeme se jen do- hadovat, nebyla-li zde spojitost s pohybem Skýthů v blízkém okolí - na- svědčoval by tomu mohl nález trojbřité skythské šipky. Keltové zřejmě vy- užili pro vybudování svého opevnění starých valů: zajímavé je, že tzv. kleš- ťovitá brána, považovaná za typicky keltský prvek opevnění, byla zde vy- budována již při stavbě nejstarší hradby. Keltské osídlení Hostýna nebylo, na rozdíl od předchozích období a na rozdíl od jiných současných lokalit příliš intenzivní. Zatímco velmi lidnaté oppidum na Starém Hradisku, kde kvetla řemesla a obchod, můžeme po- važovat také za správní a snad i náboženské centrum šírší oblasti, Hostýn byl důležitý především jako strategický bod střežící trasu dálkového ob- chodu procházejícího Moravskou branou a tomu odpovídá i charakter jeho osídlení a nálezů. KOTOUČ U ŠTRAMBERKA Hradisko na samém okraji keltského osídlení. Pocházejí z něho nálezy na základě kterých může lokalita být označena za oppidum, stejně tak však by mohla být považována za hradisko púchovské kultury, rozšířené v kop- covitém terénu východní Moravy. Bohužel nelze již výzkumem získat větší kolekci předmětů, které by pomohly tento problém lépe osvětlit - hradisko, vybudované na temeni vápencového kopce, bylo těžbou vápence zcela zničeno; přece však podrobný rozbor dochovaného materiálu nasvědčuje spíše tomu, že jde o třetí, nejméně známé, přece však ve své době jistě významné moravské oppidum, které hrálo důležitou roli v kontaktní zóně s nekeltskou, avšak silně latenizovanou púchovskou kulturou. Bronzová spona. Púchovské hradisko "Požaha" u Nového Jičína. 25 |
|
||
|
Foto:
Púchovské hradisko "Požaha" nedaleko Nového Jičína
Púchovská kultura. Třebaže Keltové obsadili větší úrodnou 26 |
Bronzová pinseta. Púchovské hradisko "Požaha" u Nového Jičína |
||
Zhruba poslední dvě století před zlomem letopočtu představují vrchol keltské civilizace. Keltské výboje na jih do ltálie a na Balkán byly definitivně odraženy a rozsah keltského osídlení severně od Alp se stabilizuje. Dochází k obrovskérriu rozmachu řemesel a obchodu, který zase spolu s dalšími faktory spolupůsobí při vzniku předchůd- ců měst - keltských oppid; uspořádání keltské společnosti se díky všem těmto skutečnostem dostává na úroveň, od níž je už jen krů- ček k vytvoření státu. K tomu však již, v důsledku vlivu řady historic- kých událostí a změny poměrů v Evropě, nedošlo; kolem poloviny posledního století před naším letopočtem se keltská moc v Evropě hroutí. Ze severu se do keltských držav začínají tlačit výbojné ger- mánské kmeny, Podunají je ohrožováno dáckými výboji, na jih a zá- pad keltského území expanduje agresívní římská republika, která své první provincie získává právě na úkor území osídleného Kelty. Jednak podvázání dálkového obchodu a tím jedné z nejvýznamněj- ších funkcí oppid, jednak drtivá porážka Bójů dáckým Burebistou (nemůže se vztahovat Pliniova zmínka o "bójské poušti" právě k té- to události, a třeba i k eventuální následné epidemii, která mohla vy- lidnit rozsáhlá území stejně jako válečná vřava?) sehrály zřejmě roz- hodující roli i při pokojném odchodu Keltů z Moravy - snad by bylo dokonce možné ztotožnit s nimi ony hercynské Bóje, kteří se podle Caesara r. 58 př. n. l. připojili ke stěhování Helvetiů a nalezli potom svá konečná sídla v Gallii. V každém případě z posledních desetile- tí starého letopočtu nemáme již pro přítomnost Keltů na našem úze- mí žádné doklady a teprve až v prvních desetiletích letopočtu nové- ho se objevuje na Moravě obyvatelstvo nové, germánské, které za- číná psát další kapitolu naší historie. "Význam Keltů pro evropskou civilisaci nemá obdoby v nejstarších dě- jinách Evropy. V nejstarší době patří jim zásluha o příblížení "barbarské" Evropy zdrojům pokročilé jižní kultury a civilisace rodícího se antického světa. Později Keltové využili svých organisačních schopností, smyslu pro technickou dokonalost a uměleckou náplň tvorby a vytvořili podivuhodnou hospodářskou základnu, která vtiskla své podstatné rysy celému prostře- dí. Obohatili evropskou civilisaci dokonalejšími výrobními metodami a pro- cesy, zavedli větší specialisaci ve výrobě a vytvořili tak předpoklady po- zdějšího středověkého vývoje. Pravěký civilisační proces jimi ve střední Evropě vyvrcholil. " Profesor Jan Filip, Keltská civilisace a její dědictví, Praha 1959 27 |
DOPORUČENÁ
LlTERATURA
27 |
||
| Konec stránky. | |||
| xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx | xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx |
